3 + 1

28.08.2020

"Haló, vstávat, jede se dál!"  Krásný výhled z Rebela na probouzející se den sice lákal k lenošení, ale příslib dalších zážitků byl silnější. Tak šup šup, voňavá káva, pobalit, zamávat kempu a pokračujeme v toulání... V tu chvíli ještě netušíme, jaké skóre nás dnes čeká - tři malé střípky lidskosti a jeden "trestanec" se speciálním názvem. Pojďme na to postupně...

Po příjezdu do nedalekých Buchlovic, kde pokračujeme po stopách předků, se necháváme zlákat k prohlídce zámku a překrásných zahrad. Nejdřív jsem zajásala jak malá holka při pohledu na papuče, které jsme všichni vyfasovali, a po letech si vyzkoušela "lyžování" po zámeckých chodbách.

Během chvilky však mojí pozornost upoutalo něco jiného. Buch, buch... Slyšela jsem bouchat srdíčko - srdcař, (pro neznalce: člověk, co dělá svojí práci s láskou), je v blízkosti. Ve skutečnosti to byla "srdcařka", průvodkyně naší skupiny. Profesionální deformace lektorky komunikace a prezentování mi okamžitě spouští radary a se zájmem sleduji "prezentaci" této mladé slečny. Při prezentování preferuji trojkombinaci: srdcař + znalosti + přirozenost... Kombinace velmi účinná a zároveň však vzácná. A hurá, mám jí před sebou - v podobě průvodkyně Pavlíny. Že je mojí jmenovkyní jsem zjistila až na závěr, takže žádná protekce :-). Milá a příjemná studentka historie, která má tento zámek natolik ráda, že dokonce píše diplomku o jednom z posledních majitelů a zároveň krásný příklad člověka, který studuje opravdu to, co ho baví a naplňuje...

Při prohlídce zámeckých zahrad, která nám poskytla krásný vizuální zážitek i příjemný chlad v letním vedru, se začal ozývat hlad nejen po duchovní potravě a zážitcích a tak bylo rozhodnuto: Jde se jíst! Dle Ďurova motta: "Opravdový život se odehrává v bočních uličkách" jsme se vydali najít hospůdku, která svým prostředím či nabídkou zaujme jeho kritéria. Zaujala, jen měla zajímavá pravidla - nápis u dveří: "Do 12.30 obsluhujeme jen objednané nebo místní". Zbývalo 20 minut, avšak lákavá nabídka "domácích" francouzských brambor, na kterých Ďuro ujíždí, rozhodla, že počkáme. Pro jistotu jsme si ověřili, zda zbydou. Paní bez zájmu a ochoty odpověděla, že ano, ať přijdeme ve 12.30. Chuť na brambory stále ještě převládala. Krátká procházka náměstím za zvukového doprovodu kručení v břiše a hurá, je 12.30. Vcházíme s úsměvem a otázkou, zda "už můžeme" a dostává se nám zavrčení obsluhujícího pána - "NE, nevidíte? Otočil jsem ceduli! Nejdřív za 20 minut!", dovrčel svoji odpověď a po zabodnutém pohledu nás přešla chuť na jakékoliv brambory, natož francouzské. Na ceduli stálo: "Kapacita naplněna, nevydáváme jídlo". Jasně, může se to stát, avšak jde to říct i jinak, opravdu. A jsme zpátky u lidskosti. A mě už se v hlavě rodil plán, jak s chutí připlácnu na dveře nálepku našeho "trestance". I když v tomto případě bych trestance přejmenovala na "protivu z Buchlovic", k čemuž mě inspiroval správce hradu Buchlova z 13. století, který se jmenoval Protiva z Buchlova. Hm, možná nějaký vzdálený příbuzný, kdo ví...

Náš hlad a zážitek z Buchlovic zachránila starší paní, která zaslechla "protivu" a hned doporučila jinou restauraci. Příjemně unaveni po dobrém obědě nasedáme do Rebela a pokračujeme v toulkách - směr Buchlov. Mocný hrad vévodící celému okolí, prohlídka pěkná, schodů nekonečně, úžasný výhled do krajiny a následně naše dilema, kde budeme dnes nocovat. Kouzelný hrad, nádherné prostředí, hospůdka s parkovištěm přímo pod hradem... Podívali jsme se na sebe a naráz vyslovili větu: "A co kdyby..." Ano, stává se nám to často, že řekneme stejnou myšlenku a tak tomu bylo i s nápadem: "A co tak nocovat pod hradem?" A protože nás má vesmír rád, přihrál nám do cesty další malý střípek lidskosti v podobě skvělého majitele hospůdky pod hradem, který nám nejen povolil přenocovat na jeho pozemku, ale dokonce poradil, kam se vydat na podvečerní potulky, odkud je nejlepší výhled do okolí, co rozhodně nevynechat a samozřejmě zakončit pivem v jeho hospůdce.

Třetí střípek lidskosti na sebe nenechal dlouho čekat. A přišel v podobě - pošli to dál. Na parkovišti pod hradem, kde jsme se motali kolem Rebela, nás oslovil mladý tatínek s tříletým synem slovy: "Vy jste asi zkušení cestovatelé, jak to funguje s přespáním v autě mimo kemp?" Chvilku jsem se ješitně kochala výrazem "zkušení cestovatelé" a v duchu se u toho nasmála. S radostí jsme však prozradili této "chlapské" dvojce tip, jak se domluvit s majitelem. Mladý tatínek se zasněným úsměvem prozradil, že to se synem také někdy vyzkouší. Poděkoval a odjeli. Do hodiny byl zpátky :-). Se synem, se sklopenými sedačkami v kombíku, výbavou na nocování a s odhodláním dopřát si krásný zážitek, který se uloží do mozaiky jejich společných vzpomínek. Nádhera. Někdo si ty sny plní fakt velmi rychle... Ráno jsme posnídali společně s novými parťáky a vydali se každý svou cestou...

Buch, buch, srdcaři, Buchlov, Buchlovice, jasně, tady to srdíčko mají vlastně ve jménech. Poměr 3 : 1 to koneckonců dokazuje. Škoda, že ještě nemáme samolepky "Srdcaře" a "Trestance". Hm, a co když nám nějaký kreativní "srdcař" obrázky navrhne? 


https://www.instagram.com/explore/tags/toulkyzalidskosti/

Máte tipy nejen na krásná (i neznámá místa) pro naše potulky, ale i na lidi s velkým srdíčkem, na lidi zapálené pro svou činnost? Přispějte svým tipem k tvorbě Toulek za lidskostí a pošlete nám jej na adresu: juraj@thebestteam.sk Budeme vám vděční za tipy ze všech krajů naší malebné země...