Bobřík odvahy

13.08.2020

Po příjemném odskočení do historie a vychutnání výborné kávy jsme namířili na východ a "kochali se" krajinou...

Až do chvíle, než zaznělo z Ďurových úst: "Je na čase, aby sis to taky vyzkoušela, jdeš za volant..." Věděla jsem, že ta chvíle přijde, avšak respekt před větším a silnějším autem mi docela slušně rozklepal kolena. Jak mě se nechtělo opouštět místo spolujezdce, kde jsem se už zabydlela... Protože však sama lidi učím, že nejúčinnější strategií, jak strach zvládnout, je postavit se mu, tak jsem s výměnou za volantem neotálela a šla se s Rebelem skamarádit... Za chvilku už jsem křičela radostí, jak nám to spolu klape a byla na sebe hrdá, že jsem strach zvládla a užívala si jízdu za volantem, naplno se usmívala a mávala na ostatní řidiče...

To jsem ještě netušila, že další pořádný bobřík odvahy teprve přijde, a to v cíli této etapy - v Lošticích. Někteří už asi tuší... Ano, toto město je významné tím, že se zde vyrábí známé Oloumoucké tvarůžky, někteří je znají možná pod výrazem Olomoucké syrečky. Tato pochoutka naše známé rozděluje do dvou kategorií: na gurmány, kteří je mohou baštit v jakékoliv podobě a úpravě a na ortodoxní odpůrce, což přináší zajímavé situace, pokud se tyto dvě skupiny nacházejí v jedné domácnosti. Pak někteří prchají, dát si tuto pochoutku potají někam jinam, anebo sí jí vychutnávají v pohodě doma, avšak zbytek rodiny demonstrativně opouští se zacpaným nosem místnost, v některých případech i domácnost...

Jelikož patříme k první skupině a bereme tuto pochoutku na milost, rozhodli jsme se najít malý příklad lidskosti i v tomto městě. Rebela jsme zaparkovali na náměstí, kde se krásně vyjímal v odpoledním sluníčku, a hlavně se tu neplatilo parkovné :-)

Najít místo, které svou nabídkou, přístupem a lidskostí zaujme naši pozornost, nebylo nikterak těžké. Stačilo se projít po náměstí... Nabídka v mnoha občerstvovacích zařízeních skoro stejná - speciality z tvarůžků, avšak u jediného se stále kupilo velké množství lidí, kteří byli ochotni počkat na volný stůl. A to už stačilo naší zvědavosti k tomu, abychom zjistili na vlastní kůži, proč...

Hned při vstupu do kavárny s příběhem, do kavárny U lišky Bystroušky nám přálo štěstí, a tak se u stolu z nejhezčím výhledem právě zvedala k odchodu starší paní, se kterou se dal Ďuro do řeči otázkou: Co by nám doporučila ochutnat... Nejdřív lehce zaskočeně prozradila, co si dala dnes a potom povyprávěla, že sem chodí často, na tvarůžky, na zákusky, na zmrzlinu, jen na pivo, že jde naproti :-), a ať určitě vyzkoušíme zmrzlinu... To už jsme si vychutnávali prostředí insprirované kresbami Lišky Bystroušky akademického malíře Stanislava Lolka a především se těšili přízni milého personálu, který nám doporučil ochutnat místní speciality. Zajímavé chutě, nevtíravý, avšak ochotný přístup a krásné prostředí se nádherně snoubilo s podvečerním sluníčkem a naprosto jsem chápala stále přicházející hosty, kteří si kousek této krásné atmosféry chtěli odnést ve svém srdíčku...

Z této poklidné, láskyplné atmosféry mě vytrhla až otázka číšníka, která připomněla slíbeného bobříka odvahy: "Ochutnáte naší tvarůžkovou zmrzlinu? "Jasně, že si dáme", zazněla odpověď z úst Ďura, který zmrzlinu nejí v žádné podobě, zato na tvarůžcích ujíždí. Představa, jak ochutná a JÁ jí budu dojídat, mě nikterak nelákala. Přece jen sladká zmrzlina a Olomoucké tvarůžky, to pro mě, coby milovníka dobré zmrzliny,  bylo přece jen docela slušné vykročení z komfortní zóny. "Ale co, z komfortní zóny vykračuji často a naprosto cíleně a dnes už jsem se navíc dokázala postavit svému strachu... Jdu do toho!" To už se k nám blížil mladý číšník s potutelným úsměvem a obrovskou porcí tvarůžkové zmrzliny. No, co už... Vzala jsem lžičku do ruky, nabrala zmrzlinu, odvahu, zavřela oči, zatajila dech a samozřejmě se mi podařilo nabrat kus pořádného tvarůžku ve zmrzlině. Spolkla jsem, vydechla a zjistila, že se to dá zvládnout :-). Je to originální, je to jiné, je to sladké i slané a není to příliš cítit po tvarůžcích a až chápu, proč tuto zmrzlinu lidé vyhledávají. Nedostala by se sice na nejvyšší příčky mé zmrzlinové hitparády, ale ochutnat jí, rozhodně stálo za to... 

Tak, až pojedete na dálnici z Olomouce na Mohelnici, nezapomeňte odbočit a vychutnat si..., však vy víte...

Máte tipy nejen na krásná (i neznámá místa) pro naše potulky, ale i na lidi s velkým srdíčkem, na lidi zapálené pro svou činnost? Přispějte svým tipem k tvorbě Toulek za lidskostí a pošlete nám jej na adresu: juraj@thebestteam.sk Budeme vám vděční za tipy ze všech krajů naší malebné země...