To nevymyslíš...

01.09.2020

Bylo mi jasné, že když jedeme při potulkách po stopách předků, tak naše putování bude protkáno historií, avšak, že se z tohoto vlákna utká i třetí zážitek plný srdcařů, to jsem věru netušila :-)

Vychutnáváme ranní kávu, zamáváme parťákům z předchozího dne a usedáme nad plány, kam se vydat dál. Ranní sluníčko signalizuje, že dnes se fakt bude snažit a tak hledáme místo, kde je teplo vítané. Máme vybráno, začínáme balit, když od Ďura opatrně zazní: "A čo keby sme sa ešte na chvíľu zastavili v Hradišti, kde bude štart veteránov?" Hradištěm myslel rodiště předků Ďurovy maminky Uherské Hradiště a opatrně se ptal proto, že netušil, jak zareaguji na návrh dobrovolně vstoupit do doby minulé v podobě obhlídky starých automobilů...

Jak to dopadlo? Za pár minut Rebel předl radostí na cestě do Uherského Hradiště. Při příchodu na náměstí, kde se ta "sláva" měla konat, jsem se nezdržela poznámky, kde že ty své veterány má... Na náměstí tři historické automobily (a to ještě jedním z nich byl náš Rebel) a 20 minut do začátku. No, co už.

Lehce sarkastický úsměv na rtech mi velmi rychle zamrzl a za chvíli jsme se přistihla, jak se dívám s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Proč? Jak na povel začala hrát hudba z 30. let a my se ocitli na začátku minulého století. Kolem nás začali korzovat lidé v dobovém oblečení a přijíždělo jedno krásnější auto za druhým. Organizátoři perfektně navigovali všechny přijíždějící veterány, až jich během 20 minut stálo na náměstí více než devadesát. Nevěděla jsem, kam se dřív podívat, zda si prohlížet auta nebo korzující skupinky dam se slunečníky, či "mafiány" vystupující z aut. Žádné karnevalové oblečení, ale dobové originály. Nádhera.

Hm, ráno jsem uvažovala, zda mi i dnes vesmír přihraje nějakého srdcaře do cesty a tady jich na mě čekalo několik set. Doslova stovky úžasných lidí, kteří naplno žijí svým koníčkem. S hrdostí v srdci předvádí svého veterána, vznešeně a s radostí si v dobovém oblečení vychutnávají pohledy diváků a naplno prožívají tyto krásné chvíle. Klobouk dolů... A že jich tu bylo požehnaně.

Po tomto krásném zážitku si to Rebel namířil směr Velehrad, kde nás čekaly dva cíle. Vzhledem k teplu jsme zvažovali, který cíl vybereme jako první. A že se nic neděje náhodně, nám opět potvrdily následující chvíle. Potichu jsme vstoupili do majestátní Velehradské baziliky a usedli do zadních lavic. Při pohledu na nádherné varhany mi proběhla hlavou myšlenka, že bych si moc přála tyto varhany slyšet hrát. Naklonila jsem se k Ďurovi, abych mu své přání sdělila a v ten moment se za námi ozvaly mohutné tóny a zvuk varhan pohltil celý kostel. Navzdory horkému dni jsem cítila mráz po celém těle, ke kterému se připojily slzy v očích. To jsem ještě netušila, jaké překvapení čeká Ďura. Jelikož se jednalo o výjimečnou mši, tak jí vedl biskup brněnské diecéze, kamarád z dětství Ďurova tatínka... To fakt nevymyslíš... Vydali jsme se po stopách předků maminky a došlo ke krásnému propojení se stopami tatínka. Velmi silná chvíle.

Plni dojmů jsme opouštěli baziliku a vykročili... do úmorného vedra. Snad nejteplejší den v roce, žár z poledního sluníčka, vzduch bez jediného závanu milosrdného větru... A to už bylo i na mě, která miluje teplo, moc. Co s tím? To může zachránit jedině voda, nebo že by Živá voda? Ano, původně naplánovaný cíl - botanická sladkovodní expozice v Modré, kde je nejen možné vidět rybník ze dna díky podvodnímu tunelu, ale zároveň se osvěžit v přírodním koupališti. Že má Ďuro jakákoliv zvířata rád a zvířata jeho ještě víc, to už dávno vím, ale že se mu podaří "rozesmát" ryby v podvodním tunelu, to jsem fakt nečekala. Kapři, sumci, vyzy, vše v rozměrech, o kterých musí každý rybář snít. Koupání se díky sinicím nekonalo, avšak procházka po stezce za místním "praturem" dovršila fakt, že každá naše zastávka je na těchto potulkách propojená s historií. Ze stezky jsem díky teplu "zdrhla" do místní kavárničky, kde sice nebylo o poznání chladněji, avšak situaci zachraňovali lahodnou a hlavně studenou domácí zmrzlinou, mňam.

Potulky po stopách předků doplnily kousky do skládačky Ďurova rodopisu a co víc? Cestu nám zpříjemnilo pár lidí, kteří svoji činnost vykonávají s láskou - srdcaři. Už teď se těšíme na další potulky za lidskostí...

https://www.instagram.com/explore/tags/toulkyzalidskosti/

Máte tipy nejen na krásná (i neznámá místa) pro naše potulky, ale i na lidi s velkým srdíčkem, na lidi zapálené pro svou činnost? Přispějte svým tipem k tvorbě Toulek za lidskostí a pošlete nám jej na adresu: juraj@thebestteam.sk  Budeme vám vděční za tipy ze všech krajů naší malebné země...